Letos je zatím nejsušší září od doby, kdy jsem si srážky začala zapisovat. Vzhledem k tomu, že srážky byly velice nízké, podle meteorologů zanedbatelné a stále foukalo, do půdy se nevsáklo vůbec nic...
srážky září 2023
1. září - 3 mm
18. září - 3 mm
22. září - 3 mm
30. září - 1 mm
celkem spadlo v září 2023 pouze 10 mm
září 2018 - 12 mm
září 2019- 44 mm
září 2020 - 73 mm
září 2022 - 51 mm
Nevím proč se mi vybavily při pohledu na tuto fotografii Večerníčky s Patem a Matem, dodala bych jen, že vláda zřejmě zkouší, co všechno ještě občané vydrží...
Každý den pracuju na zahrádce, ne moc, už nemám takovou výdrž, ale snažím se.
Už podruhé mi letos vykvétají zvonky, před třemi lety jsem si je vyrýpla z parcely pod námi, kde se mělo bagrovat. Zvonky se krásně ujaly a dělají mi radost. U plotu, za těmi zvonky je motýlovník, bohužel se na něm kromě bělásků jiný motýl nezastavil. Motýlů ubývá a to je moc smutné...
Rozkvetly mi ocúny, z jedné větší cibule už máme sedm květů.
Začala jsem číst další detektivku od Dominika Dána, a když jsem se dostala na osmdesátou šestou stránku, kde popisuje Dán srpen 1968, znechuceně jsem knihu zavřela a dál číst nebudu. Nechápu, jak mohl tohle autor napsat v roce 2012, a jen by mě zajímalo, jak Dán hodnotí současnou dobu, když tehdejší Československo nazval státem zkurveným. Vím, bylo to všelijaké, sama jsem tu dobu zažila, v roce 1968 mi bylo 17 let, ale takové hrozné, jak popisuje Dán to u nás rozhodně nebylo a pochybuju, že na Slovensku to bylo horší, než v Čechách. Dost bylo Dána, je čas začít číst zase jiné autory....
Další detektivka Dominika Dána, jen lituju, že nejdou číst postupně, od prvního dílu. U nás v knihovně se některé knížky nedají vypůjčit.
Vražda na druhém břehu je vyřešena, vrah je zatčen, oddělení vražd si může na své konto připsat další úspěch. Dohody s podsvětím jsou uzavřeny, život v Našem Městě by se mohl ubírat klidnou cestou, ale jak se za pár dní ukáže, vše jen na chvíli. Zranění Viktora Prajse je mnohem vážnější, než předpokládal, Tibor Hakl se odporoučel z města, ale ne natrvalo, Boss ztrácí kontrolu nad svými lidmi. Krauz zjišťuje, že se Boss neštítí vydírat ani obyčejné lidi. Ivana položí Chosému nůž na krk, a Krauz má najednou svých kamarádů z mládí plné zuby. A do tohoto chaosu přibyde vražda, jedna z prvních v podsvětí. A hrozí další. Už se nevraždí na druhém břehu, už se vraždí na našem. Celé oddělení vražd se zmobilizuje a jde do boje s podsvětím, s jejich vyděračskými a násilnickými praktikami, s vraždami, které v devadesátých letech nebraly konce. Jak se k nim postaví tehdejší prokuratura a soudy ovládané mocným mužem? Nikdo netuší…
Kaktusy kvetou ostošest, jeden jsem ani nestihla vyfotit.
Letos kvete ten červený už po páté...👍😊
Protestu proti vládě na Václavském náměstí se podle policie účastnily vyšší jednotky tisíců lidí. Snažím se marně pochopit, co jsou to ty vyšší jednotky tisíců. Zřejmě se jedná o nějaké nové vládní početní jednotky, které jsou určené jen pro počet lidí na demonstracích.
Další přečtená kniha od Dominika Dána s názvem Žiješ jenom dvakrát mě opět dostala. Tentokrát mi to ale trvalo trochu déle, než jsem se pořádně začetla. Jak mě to chytlo, měla jsem problém knihu odložit.
Matematický génius profesor Puskailer se po dlouhých letech věznění konečně dočkal spravedlnosti a byl propuštěn na svobodu. Nikdo mu nevěřil, že není vrah, a popravdě řečeno, ani on sám na tom občas netrval. Měl štěstí, detektivové z oddělení vražd Richard Krauz a Jozef Fischer, zvaný Chosé, mu uvěřili a celý případ vyřešili. Psal se rok 1999. Vlastně teprve začínal a osud tomu chtěl, že po tvrdé dřině nečekal detektivy zasloužený odpočinek, ale už v den, kdy profesora propustili z vězení, začal nový případ a nový příběh, který se nečekanou brutalitou a nechutností vryl do paměti každému policajtovi, který byl nablízku. Celé to začalo, když se bachařům z věznice, kde si Puskailer odpykával svůj trest, ztratila kolegyně…
Dá se říct, že je to koláč tzv. co dům dal.
Těsto na koláč je třené, pro zvláčnění jsem přidala nastrouhanou mrkev a jedno jablko, a tak jsem mohla vynechat podstatnou část cukru. Na koláči jsou vyskládané ostružiny, poslední kanadské borůvky a rybíz. Pokrájela jsem rovněž na kostičky nakrájená jablka. Prostě taková všehochuť.
Dnes jsem přečetla perfektní detektivní román aurora M.W. Cravena a naprosto mě to strhlo, musela jsem číst a číst, až do konce. Po dlouhé době je kniha perfektně upravená a má i záložku. Píšu to proto, že nedávno jsem měla půjčenou knihu, ve které hloupý čtenář ohýbal rohy, místo aby si stránku kde skončil založil např. nějakým papírem.
z přebalu -
Tilly a Poe jsou zpět – při policejním vyšetřování, které dostává Washingtona Poea do velkých potíží. Před šesti lety sehrál jako policejní důstojník v Cumbrii velkou roli v případě vraždy dcery slavného šéfkuchaře Jareda Keatona. Ačkoli její tělo nebylo nikdy nalezeno, Poe byl přesvědčen, že Keaton zabil svou osmnáctiletou dceru Elizabeth v restauraci, kterou společně vedli. Porota souhlasila a Keaton byl odsouzen na doživotí.
Nyní se ale se žena, která se prohlašuje za Elizabeth Keatonovou, přihlásila místnímu policejnímu důstojníkovi. Jak se mohl Poe tak mýlit?
Nebo nemýlil? Je stále přesvědčen, že měl o Jaredovi Keatonovi, okouzlujícím psychopatovi, pravdu. Ale s tolika důkazy, které se hromadí proti původnímu vyšetřování, je jeho práce těžší, než by si dokázal představit. Když však má na své straně Tilly, šance by se měly překlopit v jeho prospěch. Poe se chystá pracovat svým vlastním jedinečným způsobem a doufá, že najde chybu v Keatonově zjevně dokonalém plánu.
Právě v momentě, kdy věci začínají pro Poea vypadat zvlášť bezútěšně, se Černé léto doopravdy projeví, a to díky mazané práci s příběhem. Centrem dění je opět Cumbria, která v autorových rukou žije i dýchá a je důležitou součástí příběhu.
Jestli se mi něco, co k nám přichází z Ameriky skutečně líbí, tak jsou to právě krásenky.
