Včera mi kdosi poslal spoustu obrázků pro radost, k zamyšlení, ale i k pláči.
Na chvíli jsem se zaradovala, to když jsem četla, že pan premiér říkal, že si neověřil fakta a vypouští z úst nesmysly a tudíž by měl na funkci rezignovat. Pak jsem ale dočetla odstavec, a došlo mi, že to o konci Petra Fialy ve vládě předestřel makroekonom Jaroslav Šulc a dodal, že takto by měla vypadat Fialova jediná možná čestná reakce na extempore ze 17. listopadu.
Dlouho jsem se nepřihlásila na blog, jednak není o čem psát, žádná změna k lepšímu se nekoná a o tom dalším je lepší nic nepsat. Nemám žádné známé, kteří by mi v případě nouze pomohli. Za druhé řeším plíseň u nás doma. Snažíme se míň topit, protože máme obavy, že nebude na zaplacení složenek. Snažím se větrat, ale v tom vlhkém, mlhavém počasí to větrání myslím moc nepomáhá.
šípky, tady je vidět, jak málo těch šípků je, chudáci kosi nebudou mít co do zobáčků...
Od této knihy autorky Lenky Petřekové jsem tolik očekávala, na Databázi knih má výborné hodnocení, ale teď, po přečtení mi přijde, jako by to hodnocení psali snad jen její známí, či příbuzní. Zdá se, že paní Petřeková nemá s psaním detektivek a thrillerů žádné zkušenosti, ani s policejním vyšetřováním. Oba detektivové Marek a Monika jsou nevyzrálí, nezkušení, Monika je nebála bych se napsat na pár facek. No, hlavně že do knížky paní spisovatelka taky zapasovala homosexualitu, to je teď tak nějak v módě. Pokud bych měla hodnotit hvězdami, nedala bych ani jednu, autorčino jelikož, bylo zpočátku v každém odstavci, později i dvakrát v jedné větě. Následovalo jakož, a pročež, jako by každou svou větu musela nějak odůvodňovat, nebo si možná myslí, že čtenář to potřebuje, protože je naprostý hlupák. Kdyby se stále dokola neomílalo to, co čtenář už četl několikrát, byla by kniha maximálně stostránková, takhle to hodilo stránek 350! Myslela jsem, že to fakt už nedám, ale na druhou stranu jsem byla zvědavá, jak si autorka poradila s koncem. Ten se mi taky nelíbil, napadá mě, jestli podobné trauma nezakoušela v dětství a mládí sama autorka.
Z přebalu - Dvě traumatizované ženy nalezené na periferii Prahy vypovídají velice podobný příběh, který nabízí více otázek než odpovědí. Oba zdánlivě stejné případy, ale od sebe dělí více než 16 let. Pražští detektivové Marek Hlučný a Monika Beranová, mají před sebou nelehký úkol na podivném případu, kde se nemají čeho chytit.
Vítězství Donalda Trumpa mě stejně jako většinu lidí u nás potěšilo. Ne, nemyslím si, že je to absolutní výhra, ale určitě je mnohem lepší naděje nejen pro Ameriku než jeho soupeřka.
Podle toho, jak Trumpa okamžitě začala pomlouvat česká televize, rozhlas i provládní novináři usuzuji, že američtí občané volili správně.
Dneska byly všude kolem nás ojíněné střechy, ráno 0°C, v noci prý -1°C, každopádně je pořádné chladno i teď, teploměr ve stínu ukazuje pouhé 2°C.
Čekala jsem víc srážek, když se to v září tak pěkně rozjelo.
1. října - 3 mm
2. října - 10 mm
4. října - 10mm (srážky za dva dny)
8. října - 2 mm
10. října - 7 mm
15. října - 4 mm
22. října - 3 mm
celkem 41 mm
říjen 2018 - celkem 27 mm
říjen 2019 - celkem 43 mm
říjen 2020 - celkem 72 mm
říjen 2021 - celkem 19 mm
říjen 2022 - celkem 19,5 mm
říjen 2023 - 51,5 mm
Dočetla jsem uzoučkou knížečku Barbary Nesvadbové s názvem Iluze a jsem tak nějak v rozpacích. Námět se mi líbil, ale chvílemi mě zarazil takový podivný, dá se říct až a dá se říct až archaický slovosled a některé výrazy, čekala jsem od autorky asi víc.
Z přebalu - Překladatelka Karla potkává Martina v těžkém období svého života. Doposud dokonalý vztah s jediným synem začíná s jeho dospíváním dostávat trhliny, když se Tomáš snaží vyrovnat s vlastní identitou a vztahem k otci a začne experimentovat s drogami. A pak jednoho dne potřebují právníka… Martin se Karle stane nejprve záchranným kruhem, jenomže brzy mezi nimi zahoří divoký plamen spalující vášně a nic už pak nejde vzít zpátky.
