růžový koniklec

Mám tři druhy, ale tenhle růžový kvete vždycky jako první. 

první den byla poupata ještě ne zcela rozvinutá.

A třetí den už díky příšernému suchu uvadají. Snažím se zalévat trochu aspoň pitnou vodou, ale nepomáhá to, když schází spodní voda. 

PÁD DO TEMNOTY

 Tuto knihu od autora Andrew Mayne jsem nějak nemohla dočíst. Ke konci, i když to nerada dělám jsem občas pár řádků přeskočila. Celkově teda za mne nic moc. 

z přebalu - Agentka Jessica Blackwoodová vyřešila už dva velké případy a jako vycházející hvězda FBI se stále musí vyrovnávat se svou nekonvenční minulostí iluzionistky. Pravidelně se teď také radí se svým excentrickým dědečkem, někdejším skvělým kouzelníkem, jehož vnímá jako svého učitele, přestože ho kdysi nemohla vystát.

Zničehonic se ovšem rutinní sledovačka změní v drama a Jessica musí bojovat o život, když se na místě objeví vyšinutá žena s dítětem v náručí a vyhrožuje, že ho zabije. Téhož dne se krátce po silném zemětřesení, které zasáhne východní pobřeží, začne po internetu šířit podivné video, na němž fyzik Peter Devon, nositel Nobelovy ceny, který už je však osm let po smrti, předpovídá místo i datum zemětřesení. A nedlouho poté je nalezena mrtvola neznámé ženy, která popisem odpovídá útočnici, s níž se Jessica střetla.

Vyšetřování série zdánlivě nesouvisejících, ale stejně tak bizarních a temných zločinů zavede Jessicu do coloradské pouště a do vísky, po níž se jednoduše slehla zem, a mladá agentka zjišťuje, že se bude muset popasovat s něčím chmurnějším a mocnějším, než by kdokoliv čekal. S něčím tak zvráceným, že za tím může stát jen jediný člověk – Čaroděj.

 Myslela jsem, že letošní březen byl dosud nejslabší, co se srážek týče, ale není tomu tak. Loňský březen byl ještě sušší.

13. března - 6 mm

14. března - 3 mm

23. března - 3 mm

26. března - 2 mm

30. března - 2 mm

31. března - 1 mm

celkem 17 mm

březen 2019 - celkem 16 mm

březen 2020 - celkem 53 mm

březen 2021 - celkem 29 mm

březen 2022 - celkem 16 mm

březen 2023 spadlo 46,5 mm

březen 2024 spadlo jen 3,5 mm

zlatý déšť

 Dny utíkají a sucho se prohlubuje. Když moderátoři počasí řeknou, že pršet bude téměř na celém území České republiky, tak nás se to netýká. Sice krátce zaprší, ale spodní voda se nezlepší, a z povrchu půdy se vláha rychle vypaří. Forsytie se zatím může pyšnit krásnými květy.

Snažím se aspoň pitnou vodou trochu zalévat, ale nechci vidět ten účet za vodu...

STÍNY NAD PECAN HOLLOW

 Dočetla jsem tento pro mne naprosto strhující román autorky Caroline Frostové. Za mne si zaslouží všech pět hvězdiček. 

z přebalu - Psal se rok 1970, když třináctiletou Kit Walkerovou unesl druhořadý zlodějíček Manny Romero. Kit, toužící po rodině a bezpečí, jež nikdy nepoznala, se jím nechává rozmazlovat a postupně zlákat jako jeho partnerka na zločinecké dráze. Zanedlouho se oba nechvalně proslaví řadou přepadení benzínových pump Texaco po celém Texasu jako takzvaná „Texacká dvojka“. Ale když se Mannyho otcovský přístup změní v něco temnějšího a násilnějšího, musí Kit přehodnotit jejich vztah a Mannyho při nepovedeném přepadení opustí. Během třinácti let po svém útěku si vybuduje nový život pro sebe a svou dcerku mezi pekanovými stromy a rozbahněnými potoky v městečku Pecan Hollow. Náhle se však na jejím prahu objeví „nový“ Manny, čerstvě propuštěný z vězení. Hluboké a zvrácené pouto, které ji k němu váže, ji přinutí pustit ho dál. Její svět se tím okamžikem změní a Kit je přinucena zúčtovat se stíny ze své minulosti. Drsný, pronikavý a zároveň nečekaně něžný román Stíny nad Pecan Hollow je znepokojivě intimním a vzácně originálním debutem o složitosti lásky – romantické i mateřské – a o poutech, jež nás utvářejí.

Status umělce. Socialisticky pracovat, kapitalisticky žít

 Tak jsem si dnes po delší době otevřela jeden článek na PL. Vypadá to, že Parlamentní listy už nejsou to, co bývaly, že dávají čím dál víc prostoru lidem, kteří ničemu nerozumí a jen krafají a hází špínu na bývalý režim.

Jiří Halík: Status umělce. Socialisticky pracovat, kapitalisticky žít - tenhle článek jsem si otevřela a zase jsem ho po chvilce zavřela. Jak může někdo napsat takovou hloupost, to mi mozek nebere.  Za socialismu se pracovalo a tvrdě, vždyť kdo by postavil všechny ty továrny, přehrady, paneláky, školy, jesle, školky,  byty, to jako podle pana Halíka postavil kdo, snad politici?  Zanedlouho to bude stejně let, od hadráku, jako když byli komunisté u moci.  Co všechno se pro Československo udělalo a co se udělalo od revoluce? Nechci bejt sprostá, ale neudělalo se nic pro to, aby naše Země vzkvétala, jen se všechno prodalo, vytunelovalo a rozkradlo....

P.S. Pokud se umělci neumí uživit uměním, tak ať jdou dělat něco jiného. Teď jsem v důchodu, který činí 10 800Kč, to je opravdu umění s tím vyžít, tak bych mohla požádat o status umělce, nebo ne? Jen je rozdíl, že já díky opravdu špatnému zdravotnímu stavu pracovat nemůžu, na rozdíl od těch "umělců"

JINÉ MÍSTO

 Dnes jsem dočetla Jiné místo autorky Kateřiny Karolové. Kniha se mi líbila, byla čtivá, škoda, že konec byl otevřený. Tady mi to popravdě ale až tak moc nevadí, přidala jsem se na stranu těch, kteří si myslí, že Monika není psychicky nemocná, a že se zkrátka takové věci možná někdy dějí.

- z přebalu - Mělo jít o pohodovou vyjížďku. Pak se ale objevila mlha... Monika s Oliverem chtějí uniknout ruchu velkoměsta, a tak zamíří na dovolenou do penzionu v Luhačovicích. Kde jinde prohloubit rodící se vztah než na tichém místě v obklopení lesů? Po příjezdu se rozhodnou prozkoumat nejbližší okolí, a i když se schyluje k dešti a na krajinu padá hustá mlha, vydají se na kolech cyklostezkou vedoucí do Vizovic. Plánovaný výlet je krátký, pouze pár kilometrů naprosto bezpečnou trasou… Co by se tak mohlo stát?!