VRANÍ OKO

 Dočtená další knížka, tentokrát od Michaely Klevisové - Vraní oko.  Těch prvních 100 stránek bylo docela nudných, ale pak se to naštěstí rozjelo.

o knize - Michaela Klevisová se vrací k oblíbenému kriminalistovi Josefu Bergmanovi. Vyšetřování ho tentokrát zavede do chatové osady u řeky na jižní Moravě, kde lišky dávají dobrou noc. V okolních mokřadech vzniká nová ptačí rezervace, kterou tam ovšem místní nechtějí. Lidé tak mají spoustu důvodů vzájemně se nenávidět a podezřívat. Bergman musí přijít na to, jak vražda podivínského ornitologa souvisí s nedávnou smrtí pražské profesorky a dalšími podezřelými okolnostmi. Pravdu znají snad jen ptáci, kteří nerušeně poletují nad hlavami obětí i těch, kteří před druhými něco skrývají. 

pestřenka

 Pestřenka z naší zahrady potichu, polehoučku zmizela. Měli jsme tady pestřenek opravdu hodně a různé druhy. 

Neukázala se několik let, už jsem přestala po pravdě počítat roky, kdy jsem jí na zahradě neviděla. Zmizely i včely, nebo spíš měly včely nějakou chorobu. Dva včelaři, které máme poblíž shodně říkají, že letos med opět nebude. 

A zmizeli i motýli. Letos jsem zahlédla jen pár bělásků a předevčírem jednoho žluťáska. 

Konečně dneska přišel déšť...

tlamoun nilský

 Tlamouna už jsme měli k obědu několikrát.  Mám tuhle rybu ráda, po upečení není cítit rybinou a co je pro mne podstatné, nemá ani kosti. 

V poslední době si tuhle rybu jednou týdně uděláme k obědu. 

A co se týče včerejších srážek, a bouřek, zase se nám déšť vyhnul obloukem. Ráno spadlo jen pár kapek, srážkoměry zůstaly oba suché. Jen já jsem  měla zase díky špatné předpovědi a výstrahám celý den a noc strach z možného vichru a krupobití...

zatím spadlo jen pár kapek

 Dneska jsem nevyrazila ani na procházku, je potřeba abych byla doma, kdyby se spustil liják, nebo kdyby začala bouřka. U nás bývají při bouřkách přívaláky a je potřeba zavřít přívod vody do nádrží, když okapy skoro nestíhají. 

Ráno jsem vyfotila rudbeckii - třapatku srstnatou. 

A tohle je hrnková růže na hrobečku mých pejsků. 

vlčí máky u cesty

 Po strašně dlouhé době opět začínám s procházkami. Chodím sice s trekingovými hůlkami dělám kratičké krůčky doslova jako podělaná, ale snad se to zlepší. 

Pochopila jsem, že pokud nechci skončit na invalidním vozíku, musím pro to rychle začít něco dělat. Pořád jsem otálela, pořád jsem si říkala, že začnu chodit, až mi bude líp. Jenže ono mi už líp nikdy nebude. Vynechala jsem prášky proti bolestem, jako je Brufen, Aulit, Ibalgin a Novalgin.  Stejně mi už nepomáhaly, musela jsem často zvyšovat dávky. Tak mi držte palce, ať to zvládám.

dívky včera adnes

 Přišel mi do emailové schránky obrázek, který ukazuje, jak se mění dívky. 

Nesledovala jsem Filmový festival v Karlových varech, ale něco málo se ke mně přeci jen dostalo. Dívky měly skoro všechny silikonová ňadra a obludně nafouklé rty.  Přišlo mi to hrozné, jak se tam některé dívky prezentovaly, nejsem muž, ale pro mne to byl absolutní hnus.  

SVATEBNÍ KOŠILE

 První knížka, kterou jsem si přečetla od spisovatelky Terezy Bartošové se mi líbila.  Nejprve jsem knihu zavrhla, ani nevím proč. Později jsem se ke knize vrátila a musím říct, že to stálo zato. Určitě se budu pídit v knihovně po dalších knihách Terezy Bartošové. Líbí se mi její lidský styl vyprávění. Kam se na Terezu Bartošovou hrabe údajně mladý a nadějný spisovatel Aleš Novotný se svými rádoby vzletnými, ale krkolomnými větami. 

o knize - Na svatbě ve středočeských Smolotelích teče víno proudem, nebe rozsvěcuje ohňostroj, svatebčané se veselí. Dokud nezmizí nevěsta. Možná bude něco pravdy na tom, že svatba v máji prý nosí smůlu. Poručík Tomáš Vyskočil a jeho kolega Honza Richter dostávají na starost vyšetřování, které se od začátku jeví docela jednoduše. Jenže v tomhle případu lžou všichni, i ti, co nemusí. A ani na slovo policajta není spoleh.